Člověk svou přítomností krajinu vždy ovlivňoval. Platí to ovšem i naopak. Krajina ovlivňovala a ovlivňuje člověka, který v ní žije. Podle síly, s jakou člověk krajinu pozměňuje, můžeme krajiny rozdělit na:
1. Přirozené krajiny – oblasti bez patrné lidské přítomnosti. Takovou krajinu nalezneme i v místech, kde člověk žil a žije, ale jeho přítomnost nepůsobí velké změny.
2. Kulturní krajiny – to jsou krajiny člověkem ovlivněné; podle síly lidského vlivu můžeme dále rozlišovat krajinu přírodní, obhospodařovanou, příměstskou, městskou, zničenou a umělou.
Podle síly lidského vlivu rozlišujeme následující krajiny:
Přírodní krajina
Co je pro takovou krajinu charakteristické? Podle čeho ji poznáme?
Jsou v ní málo znatelné zásahy člověka. Lidská přítomnost není zřetelná.
Uchovává velké množství přirozených společenstev rostlin a živočichů.
Nalezneme ji ve špatně přístupných nebo málo úrodných oblastech (u nás především v horských oblastech).
Obhospodařovaná krajina
Krajina je využívána pouze mírně.
Dominují v ní lesy a pastviny s výskytem původních druhů. Ale nalezneme zde již druhy, které jsou záměrně obhospodařovány (např. lesní dřeviny).
Lidské osídlení je vzácné a přechodné.
Obdělávaná krajina
Krajina je již značně využívaná.
Převládají obdělávané plochy, mezi nimiž jsou roztroušeny jednotlivé vesnice.
Nalezneme zde mozaiku polí, luk, pastvin, rybníků a hospodářských lesů.
Příměstská krajina
Tento typ krajiny již tvoří přechod mezi městem a volnou krajinou.
V současnosti zde dochází k největším změnám, protože města se často nekontrolovaně rozšiřují do krajiny.
Městská krajina
Je typická hustou zástavbou.
Z plošných přírodních prvků se zde vyskytují pouze parky.
Devastovaná (zničená) krajina
To jsou oblasti zcela přeměněné lidskou činností.
Typickým zástupcem jsou plochy poškozené povrchovou těžbou hnědého uhlí v Ústeckém a Karlovarském kraji.
Rekultivovaná krajina
Toto je krajina zcela vytvořená člověkem.
Například místa obnovy krajiny poškozené těžbou. Tomuto znovunavrácení krajiny přírodě se říká rekultivace.
